Ve fotografování se cítím být následovníkem mistra fotografa Bohdana Holomíčka z Krkonoš, který fotografoval prezidenta Václava Havla již za časů Charty 77. Byl to on kdo znovu probudil můj zájem o fotografování. Pamatuji si jen, že tam na krkonošských horských hřebenech stále mačkal spoušť svého oprýskaného Nikonu z čehož vznikly prvotřídní, ostré, jemně zrnité, černobílé fotografie nás krkonošských horských cestářů. Ty nám mistr Holomíček věnoval. Fotografováním jsem si splnil malý sen, kterým je zachycování pomíjivých okamžiků, které však jednou mohou být velmi mystické. To Bohdan Holomíček věděl, proto za svůj život proexponoval údajně železniční vagón filmových svitků. Bohdan fotí z lásky. Fotí svět kolem sebe s altruismem a oním zaujetím, které prozrazuje velkého umělce. Tu zálibu ve focení jsem zdědil po Bohdanu Holomíčkovi. Našel jsem ve fotografování svoji identitu. Přeji příteli Bohdanovi požehnaný a ještě dlouhý život ve zdraví a harmonii.